Pes a alergie

Alergie neboli přecitlivělost spojená s nadměrnou reakcí těla na nejrůznější látky z okolního prostředí není jen výsadou člověka.

S projevy alergií se bohužel stále častěji potýká i veterinární medicína. Zařazení mezi „civilizační“ choroby podporuje i skutečnost, že postihuje domácí zvířata, nejvíce spojená s člověkem a jeho konáním – psy, kočky a koně. Právě u psů jsou případy alergií nejčastější, a proto i nejlépe prostudované.

S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů se zřetelně narůstající tendencí, takže se přibližují situaci u lidí. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Navíc často podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u svého oblíbeného plemene podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě. Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním mnohdy problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií. Alergie (přesněji atopie) má totiž vždy genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci aj. V naší alergologické praxi jsme se nejčastěji setkávali s francouzskými buldočky. V posledních letech je dohánějí pitbulové, němečtí ovčáci, američtí stafordšírští teriéři, ale i labradoři a retrívři. Výčet látek (alergenů), na které si disponovaný pes může vytvořit alergii, se vcelku kryje s výčtem alergenů významných i pro člověka. Tzv. sezonní alergeny, tj. nejrůznější pyly (zejména travní) se u psů zatím uplatňují řidčeji. Významnější jsou ostatní nesezonní, tzv. obecné alergeny. Mezi nejčastější patří alergie na bytový prach a roztoče žijící všude kolem nás, plísňové spory z bytu i venkovního prostředí, ale i bakterie a kvasinky, žijící běžně na kůži zdravého psa. Jistou „psí“ specialitou jsou i kožní paraziti – blechy a zákožky, i když díky dnešní široké paletě léků se stávají stále vzácnějšími. Na jaře se může objevit i alergie na klíšťata. Naopak, zřejmě v souvislosti s narůstajícím přechodem na průmyslově vyráběná krmiva, přibývá tzv. potravních alergií nejen na základní složky krmiv, ale zřejmě i na různé přísady. Mezi vzácnější patří například alergie na kožní šupiny člověka či jiných zvířat, na látky z vlny či umělých vláken, na plasty (misky, obojky), na chemikálie (pudry, koupele, léky). Nejnešťastnější jsou jedinci reagující na látky vytvářené vlastním tělem, například na hormony. Kuriózně může oživit alergické potíže u psa i sousedova hárající fena. Alergeny z prostředí pronikají do těla vdechnutím (tzv. inhalační alergie), s potravou (potravní alergie) nebo při dlouhodobějším styku s kůží (kontaktní alergie). K nástupu zcitlivování (senzibilizaci) dochází u disponovaného štěněte zřejmě již brzy po narození. U některých plemen, například šarpejů, se můžeme setkat se zjevnými příznaky alergie již ve třech měsících. U většiny případů (75 %) je pro alergie typický nástup příznaků mezi 1. – 3. rokem života. Širší věkové rozpětí mají potravní alergie, kontaktní alergie se rozvíjejí bez rozdílu věku. Na rozdíl od člověka, kdy děti dospíváním „vyrostou“ z některých alergických potíží, u psa s věkem alergií spíše přibývá. Pes s rodinnou nebo plemennou vlohou k alergiím (tzv. atopik) má pak celoroční potíže. Významným signálem možné alergie jsou především neutuchající nezvládnutelné pocity svědivosti, v důsledku zánětu kůže. Typickými místy svědivosti jsou meziprstí a nadprstí, na hlavě tváře. Častá bývá i svědivost podpaží, spodní strany krku, hrudi a břicha, slzení a kýchání. Někdy jsou však jediným projevem jen zarudlost kůže boltců, vleklé či recidivující záněty kůže nebo jen svědivý ekzém v okolí řitních žlázek. Alergické astma je u psa na rozdíl od člověka vzácné. Ke zjevnému projevu těchto potíží však dochází až po delší expozici alergizujícími látkami, kdy dochází k překročení tzv. „prahu svědivosti“, který je individuální. Poněkud zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Rozvíjejí se vesměs až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy. Hlavním projevem je také svědivost, které často předchází ztráta srsti zejména na zadních plochách stehen. U 10 – 15 % případů přistupují i potíže trávicího ústrojí, například zvracení žlutavých hlenů, recidivující průjmy, event. i postižení jater. Nejčastější bývá přecitlivělost na mléko, maso hovězí, vepřové, drůbeží, rybí, na vejce, obiloviny, ale i průmyslová krmiva, na která reaguje až 30 % psů. Již z výčtu podezřelých příznaků vysvítá zásadní důležitost celkového podrobného vyšetření v ordinaci i v laboratoři k vyloučení běžnějších a zvládnutelnějších nemocí s podobnými příznaky (viz dřívější článek o příčinách svědivosti). Stejně významná je i historie celého případu, vypozorovaná majitelem psa. Zvláště informace o stejných potížích v rodové linii a plemenná dispozice přibližují podezření ke konečné diagnóze alergie, resp. atopie. Veterinární alergologové vyžadují pro tuto diagnózu přítomnost alespoň tří hlavních příznaků a tří doplňujících příznaků vyjmenovaných výše. Teprve poté se vyšetření doplňuje testováním v alergologické ordinaci. Jedině pozitivita testů v souladu s příznaky a historií případu opravňují k vyslovení této nepříjemné diagnózy. Jaké jsou možnosti řešení? Mnoho majitelů psů již ví, co je čeká díky zkušenostem z vlastní rodiny. Léčebná opatření u psů jsou totiž velmi podobná. V první řadě to má být snaha vyhnout se styku s pozitivně testovaným alergenem. To však bývá v životě psa často obtížné až nemožné. Snad jedině u kontaktních alergií lze odstranit z dosahu psa například vlněné či umělé textilie, plastovou misku či obojek. Odstranit prach se všudypřítomnými roztoči nebo plísněmi či nepouštět psa proběhnout v trávě je iluzorní. Ochránit jej před běžnými kožními mikroby je vůbec nemožné. Proto se veterinární lékaři uchylují často k dlouhodobému podávání léků tlumících kožní zánět a svědivost. U psů bohužel tzv. protialergické léky hojně doporučované u lidí zabírají jen nespolehlivě a individuálně velmi rozdílně. Proto se častěji podávají hormonální přípravky (tzv. kortikoidy) tlumící zánětlivou kožní reakci. Ty ovšem, byť v minimálních dávkách, přinášejí časem mnoho vedlejších nepříjemných problémů. Proto také nemohou být pro alergického psa definitivním řešením. Naději na doživotní odstranění nebo alespoň zmírnění alergických potíží přináší zatím jenom cesta nejobtížnější. Tou je pokus o přeladění imunitního systému alergického psa směrem k toleranci vůči pozitivně testovaným alergenům. Tento „boj s přírodou“ má samozřejmě mnoho úskalí, ale může být úspěšný až v 80 % případů. To už stojí za pokus, když vezmeme v úvahu utrpení postiženého zvířete, resp. jeho poslední naději. Šance na úspěch je však podmíněna: 1) co nejčasnějším odhalením alergie a zahájením léčby, 2) správně postavenou diagnózou zkušeným veterinárním alergologem včetně správného vytipování alergizujících látek, 3) zájem a spolupráce majitele psa na programu léčby.

K pokusu o ovlivnění nadměrné reaktivity psa se tedy rozhodujeme, když:
- byly vyloučeny ostatní příčiny svědivosti a příznaky i historie případu odpovídají alergii (resp. atopii), – výsledek testování byl pozitivní, – pes je mladší než 8 – l0 let a vykazuje známky atopie více než čtyři měsíce v roce, – nelze zamezit styku psa s alergeny v prostředí, – příznaky alergie již nelze zvládat protisvědivými léčivy, – majitel psa je ochoten a schopen pečlivé dlouhodobé spolupráce při léčbě.
Úspěšnost této léčby zvané imunoterapie totiž zřetelně závisí na věku psa. Podle známé zkušenosti, že „mladý stromek se lépe ohýbá“ se nejvyšší úspěšnosti kolem 80 % dosahuje u mladých psů do pěti let. S každým dalším rokem klesá ochota organismu k příznivé odpovědi na léčbu. Po 8. – 10. roce bývá šance na úspěch již malá. Základem této léčby je dlouhodobé vpravování zvyšujících se dávek výtažku z alergizující látky do organismu psa s nadějí na postupné vypěstování snášenlivosti této látky. U psů s výhodou používáme výtažky alergenů v podobě kapek působících prostřednictvím sliznice tlamy psa. Majitel pak může provádět léčbu sám podle instrukcí a ve spolupráci s alergologickou ordinací. Důležitá je pečlivost a hlavně trpělivost, poněvadž k vyléčení alergie nemůže dojít „přes noc“. Každé tělo odpovídá na léčbu s různou ochotou. Vždy jde o akci dlouhodobou. Příznivé výsledky lze očekávat nejdříve za několik měsíců. Proto, kdo nemá výše uvedené vlastnosti, ať s touto léčbou raději nezačíná. Zbývá poznámka k potravním alergiím. Jejich nepříjemnou zvláštností není jenom nemožnost testování například kožními testy jako u jiných alergií. Není ani použitelná výše naznačená léčba. Zde vše záleží na majiteli psa. Dlouhodobými vylučovacími pokusy musí zjistit, na kterou složku potravy je pes citlivý a z jídelníčku psa ji vyřadit. Alergie je tedy svízel pro každého. Prevenci alergií u psů lze spatřovat především v prosazování kontroly zdraví v plemenitbě, aby nedocházelo k množení atopických psů a dalšímu udržování této dědičné dispozice v chovné linii. Alespoň v tom mohou mít naši milí společníci výhodu proti nám lidem.

Krmiva pro citlivé psy koupíte u Zvířecíobchod.cz